Barbie - Dopis

Byl horký letní den a slunce pražilo jako by měl být konec světa. Prostě vedro k padnutí. Jedenáctiletá dívenka seděla v altánku na zahradě a lízala obrovský kornout jahodové zmrzliny. Postavičkou připomínala panenku Barbie: Dlouhé blond vlasy, úzký obličej, velké modré oči a dlouhé nohy, zkrátka budoucí panenka.
Na sobě měla navlečenou mini sukni, uplé růžové tričko a ve vlasech bílou čelenku.
,,Barbaro, přišel ti dopis!" křičela paní Moonová, matka blonďaté Barbie. Dívenka se zachmuřila. Dopis? Co to je? Lovila v paměti, ale nějak si nemohla vzpomenout. Přemýšlela hodnou chvíli, ovšem marně, proto zvědavě zamířila za matkou.
,,Mami, co je to dopis?" zeptala se a upřela na paní Moonovou nevinná modrá kukadla.
,,Dopis? Přece tahle obálka, ne?" zamávala jí před nosem podezdřelou pergamenovou obálkou s adresou napsanou zeleným inkoustem.
,,Jo, aháá!" vypískla Barbara v náhlém poznání, vyrvala matce dopis z rukou a jedním trhnutím ho otevřela. Dopisy jsou staromódní, vrtěla hlavou, když tu náhle...
,,Kruci! Zlomila jsem si nehet!" zařvala vztekle a upustila rozervanou obálku na zem.
,,Barbie, uklidni se, " tišila ji máma. ,,Zajdeme k odborníkům, oni ti pomohou, pššt..." Marné, Barbara ječela jako na lesy a dupala na dopis až ho rošlapala na placku. Zničení úřední listiny ji zřejmě uklidnilo. Již s úsměvem zvedla psaní a rozložila jeho torzo na stůl.
,,Tfůj!" otřepala se zhnuseně její matka, ale Barbaru nenapomenula, jen trpělivě čekala až dívenka přelouská sdělení jí určené.
,,Ško-la-la č-čar a ko-ko-uze-l v Bra-d-ni-cích???" koktala nechápavě a poulila velké oči na pergamen.
,,V Bradavicích, " opravila ji paní Moonová automaticky a zatvářila se stejně užasle.
,,Supr!" zavýskla náhle Barbie a povyskočila.
,,Snad tam nechceš jet?!" zděsila se maminka a obličej jí zbělel.
,,Jasně, že chci! Taková šance! Bomba! Úžasný!" radovala se a šla ihned hledat nějaké cool oblečení, bohužel, zbytečně, jak se později dozvěděla od své mámy.
V Bradavicích se nosí černé (fůj!) hábity (fůj, fůj!!), které musejí mít všichni.
Prvního září se celá natěšená hnala na spěšný vlak do Bradavic. Prošla přepážkou na nástupišti devět a třičtvrtě a už vykuleně civěla na desítky studentů, jejich rodičů a ...
,,Ten má ale velkýho ptáka!" zapištěla, čímž upoutala pozornost mnoha přítomných. Dokonce nevychovaně na drobného chlapce ukazovala prstem.
,,To je sova pálená, " poučila ji matka s nadhledem.
,,Omyl, madam. Jory je sova sněžná!" opravil ji drobný chlapec a paní Moonová pokrčila rameny.
,,Pták jako pták, " usoudila i Barbie a za přeochotné pomoci své mámy šla hledat volné kupé.
,,Koukej vypadnout, ty špinavý kluku!" sykla paní Moonová na černovlasého chlapce, ten jen překvapeně polkl a vyletěl z kupé jako střela.
,,Každou špínu tam berou, " vrtěla hlavou paní dívajíc se za chlapcem. Barbie se zatím usadila a vyhlédla ven z okénka. Na nástupiště právě dorazila skupina zrzavých lidiček a cosi si mezi sebou vykládala.
,,Mrkej, mami!" strčila nadšeně do matky. ,,Smečka zrzounů!"
,,Barbie, budu muset jít, " oznámila dceři smutně maminka ignorujíc Barbařiny řeči, kterých měla plno.
,,Co?!" zarazila se dívenka náhle. ,,Ty se mnou nepojedeš?!" V hlase jí jednoznačně zaznělo zděšení.
,,Ne, přece jsme o tom mluvili, " připoměla dcerce matka jemně. Barbie sklopila hlavu a poprvé v životě nedokázala najít vhodná slova, jimiž by vyjádřila, co právě cítí. Maminka jí opouští!! Málem se rozplakala. Paní Moonová nečekala, jak dopadne Barbařin vnitřní boj, naopak: Vlepila dceři pusu a rychle zmizela. Barbie se probrala z letargie a zjistila, že je sama, opuštěná jako kůl v plotě.
Vlak se rozjel a Barbie sama samotinká v kupé brečela a brečela. Co ji ještě čeká? Další strašné ztráty nebo horší věci? Utřela si slzy, otevřela dvířka přepravky, kde byla nedoprovolně uvězněna její perská kočka s bílou krásnou srstí.
,,Čiči, pojď sem, " šeptla a počkala až jí kočka vyskočí na klín, potom s lehkou úlevou, že přece jen není sama, vyhlédla z okénka ven. Třeba to dopadne dobře...